Římské číslice na arabské – převodník a pravidla čtení

Římské číslice se píšou velkými písmeny abecedy: I je 1, V je 5, X je 10, L je 50, C je 100, D je 500 a M je 1000[1]. Hodnoty písmen se sčítají a římské číslice nemají žádný symbol pro nulu[2].

Arabské číslice, kterými počítáš každý den, fungují jinak. Jsou poziční: stejná 2 znamená dva, dvacet nebo dvě stě podle toho, kde stojí, a nula drží prázdná místa. Na stejném principu stojí dvojková soustava počítače, kterou si vyzkoušíš v převodníku desítkových čísel na binární. Římské písmeno má vždy stejnou hodnotu, a proto jsou některá čísla dlouhá: 1888 je MDCCCLXXXVIII.

V češtině se s nimi potkáš u řadových číslovek: XIX. ročník, III. patro, Karel IV. nebo třída VII. B[1].

Čteš zleva doprava a hodnoty sčítáš. Číslice zapisujeme od nejvyšších hodnot k nejnižším a menší číslice před větší znamená odečet[1]. Dnes se odečítá ve dvojicích IV = 4, IX = 9, XL = 40, XC = 90, CD = 400 a CM = 900.

Vezmi MCMXC. M je 1000. CM je 1000 minus 100, tedy 900. XC je 90. Dohromady je to 1990. MMXXVI je jednodušší, protože v něm žádná odečítací dvojice není: MM je 2000, XX je 20 a VI je 6, tedy 2026.

Za číslicí, která označuje řadovou číslovku, se v češtině píše tečka a mezera[1]. Tečku můžeš do pole zkopírovat i s číslem: z IV. udělá převodník 4. a tečku nechá za výsledkem. Když se číslo dá číst jako základní i řadová číslovka a stojí za jménem, tečka se nepíše, například Hlava XXII nebo díl V.

Obvykle se kombinují nejvýše tři stejné římské číslice, ale někdy i čtyři: IIII = 4 bylo běžné na hodinách a číslo 90 můžeš zapsat jako LXXXX i XC[1]. Sami Římané obvykle psali 4 jako IIII a 40 jako XXXX. Odečítací pravidlo vzniklo později a povinné nebylo[2].

Převodník čte takové tvary jako jakékoli jiné číslo: menší znak před větším odečte a zbytek sečte. Funkce ARABIC v Excelu také přijímá nestandardní tvar a mxmvii přečte jako 1997[3]. Dostaneš tedy výsledek i pro IIII, MDCCCCX nebo IC a řádek Standardní zápis pod ním ukáže dnešní tvar: IV, MCMX a XCIX.

Jazyková příručka uvádí, že 18 můžeš zapsat XVIII i XIIX, protože se ojediněle odečítají i dvě stejné číslice[1]. Převodník proto řadu stejných písmen před větším odečte celou a z XIIX udělá 18. Zápisy jako IC pro 99, XXC pro 80 nebo MIM pro 1999 příručka za správné nepovažuje. Převodník je přečte, ale pod výsledkem nabídne tvar XCIX, LXXX a MCMXCIX.

Čára nad písmenem, zvaná nadtržítko, násobí jeho hodnotu tisícem: X s čárou je 10 000, C s čárou 100 000 a M s čárou 1 000 000[2]. Písmena bez čáry si nechávají svou hodnotu, takže X̅V je 10 005.

Čára musí být nad každým písmenem, ke kterému patří. Když je v poli IV̅, tedy čára jen nad V, převodník odečte I od 5000 a ukáže 4999. Řádek Standardní zápis pak nabídne I̅V̅CMXCIX. Čtyři tisíce jsou I̅V̅, s čárou nad oběma písmeny.

Pole přijme čáru vloženou jako kombinující znak i jako makron, třeba z textu s Ī. Čte čísla do 3 999 999.