Rozděl slova na slabiky a spočítej je v každém verši

Slabika je základní a zároveň nejmenší stavební, výhradně zvuková jednotka souvislé řeči[1]. Průměrná délka slabiky je v češtině asi 2,5 hlásky[1]. Jádrem slabiky bývá nejčastěji samohláska, jako e ve slově pes.

Jednoduchou a přesnou definici slabiky přitom nelze stanovit pro všechny jazyky a ani v češtině nejsou hranice slabik vždy jednoznačné[1]. Právě proto stojí za to vědět, podle jakého pravidla nástroj dělí, a to popisují následující odstavce. Počet slov a znaků zjistíš v počítadle slov a znaků.

Slova se primárně dělí podle slabičných hranic: slovo mladý má dvě slabiky, mla a dý[2]. Když mezi samohláskami stojí dvě souhlásky a není tam předpona ani švy složeniny, dělí se mezi nimi: dok-tor, lé-čeb-na, prac-ka, teč-ka[2].

Před souhláskou l se dělí vždy, proto vychází ber-la, kuk-la, re-pub-li-ka a cih-la[2]. Před r a ř příručka připouští obě místa, takže ze-b-ra lze dělit před b i před r; nástroj nechává skupinu celou a ukazuje ze-bra[2].

Dvojhlásky ou, au a eu tvoří jednu slabiku: lou-ka, sau-na, au-to. Ostatní samohlásky vedle sebe patří do různých slabik, proto si-tu-a-ce, rá-di-o a po-li-ci-e. Na švu předpony se dělí i dvojhláska, proto na-u-ka a po-u-žít; stejně se dělí re-ak-ce, kde po předponě re- následuje -akce[2].

Písmeno ch je jedna hláska, a proto zůstává celé. Celá zůstává i skupina souhlásky s r nebo ř, u níž příručka připouští obě místa dělení: ka-te-drá-la, cu-kro-ví[2].

Slovo má tolik slabik, kolik má jader. Vlož text do pole Vlož nebo napiš text a panel Slabiky ukáže řádek Slabiky celkem. Pod polem se objeví karta Rozdělení na slabiky s každým slovem rozděleným spojovníky a součet pochází ze stejného rozdělení, takže obě čísla vždy souhlasí.

Když má text víc než jeden řádek, pod součtem přibude seznam Slabiky ve verši s číslem pro každý Verš. Text psaný velkými písmeny se dělí stejně a zpět na malá písmena ho vrátí převod velkých a malých písmen.

Protože jádrem slabiky nemusí být samohláska. Existují slabiky, které žádnou samohlásku neobsahují, a rodilí mluvčí je jako slabiky jednoznačně pociťují[1]. Jejich jádrem jsou slabikotvorné souhlásky, v češtině nejčastěji r a l, omezeně m ve druhé slabice číslovek sedm a osm[1].

Díky tomu vznikají věty složené jen ze souhlásek. Nástroj jim dá správný počet: strč prst skrz krk má čtyři slabiky a smrž pln skvrn zvlhl z mlh šest[1].

Na začátku slova je to jinak. Ve slovech rtuť, lžu, msta a jdu jde o takzvanou pobočnou slabiku, která není slabikou v pravém slova smyslu, a čeština taková slova vnímá jako jednoslabičná[1]. Nástroj je proto nechává v jednom kuse.

Protože část slov lze slabikovat víc způsoby. Příručka uvádí přímo slovo kotva, které lze slabikovat jako ko-tva i jako kot-va[1]. Počet slabik zůstává v obou případech stejný, mění se jen místo hranice.

U přejatých slov se liší i počet. Slovo leukémie může být čtyřslabičné nebo pětislabičné podle toho, zda skupinu eu vyslovíš jako dvojhlásku, nebo jako dvě samostatné samohlásky[1]. Totéž platí pro slovo pneumatika[1]. Nástroj počítá eu jako dvojhlásku.

Příručka sama volí co nejjednodušší a pokud možno pravidelný způsob dělení a dodává, že si neklade za cíl být autoritativní a že jiný způsob dělení není nutně chybný[2]. Nástroj se drží stejné zásady.

Členění slov na slabiky se týká mluvené řeči a není vždy totožné s dělením slov v písmu na konci řádku ani s morfematickým složením slova[1].

Rozdíl je vidět na předponách. Slovo podraz se na konci řádku dělí pouze jako pod-raz, nikoli po-draz, přestože po-draz by bylo z hlediska slabičného přijatelné[2]. Jednoslabičná slova se nedělí vůbec, a to ani ta psaná více písmeny, jako pštros a vstříc[2].

Nástroj ukazuje slabičné dělení, tedy to podle výslovnosti. Na úkol ze slabikování i na počítání míry ve verši je to správný výsledek. Slabiky navíc vstupují do indexu čitelnosti Flesch, který pracuje s průměrným počtem slabik na slovo.

V češtině rozhoduje o podobě verše počet slabik spolu s rozložením přízvuků. Korpus českého verše, který sestavil Versologický tým Ústavu pro českou literaturu AV ČR, obsahuje 76 699 básní a 2 664 989 veršů a metricky anotované jsou v něm verše sylabotónické[3].

Seznam Slabiky ve verši dává číslo pro každý řádek zvlášť, takže se stejná míra kontroluje shora dolů. U haiku stojí vedle sebe tři čísla, pět, sedm a pět, a jedním pohledem poznáš, který řádek je delší.

Neslabičné předložky k, s, v a z přitom netvoří samostatnou slabiku a připojují se k následujícímu slovu, takže z domu se čte jako zdo-mu a má dvě slabiky[1]. Nástroj to tak i počítá. Jak dlouho bude čtení trvat, spočítá kalkulačka doby čtení.